Poznávací zájezd do Osvětimi
V úterý 6. listopadu se výběr žáků 7. – 9. tříd zúčastnil
poznávacího zájezdu do Osvětimi (Auschwitz, Birkenau). Po 4 hodinách
jízdy jsme stáli ve frontě na sluchátka, hlavami nám běžely představy,
co se asi za oním černým stanem skrývá. Mísily se v nás obavy
i zvědavost. Zvažovali jsme, o čem asi mohly ty statisíce obětí
přemýšlet před vstupem do pekla na zemi. Na rozdíl od nich nás čekala jen
šokující prohlídka místa, kde lidský život neměl žádnou cenu.
V první části prohlídky jsme se vydali do hlavního tábora Auschwitz
(Osvětim). Prošli jsme pod jedním ze symbolů tohoto místa, bránou
s nápisem Arbeit macht frei – Práce osvobozuje. Naši průvodci nám velmi
poutavě popisovali osudy vězňů i zvyky v táboře. Viděli jsme 20
„baráků“, popraviště, spalovací pece i místa, kde po ukončení
2. světové války popravili strůjce nelidských podmínek ve vyhlazovacím
táboře. Bylo velmi obtížné vstřebat všechny informace a téměř
nemožné si představit, co se zde asi dělo. Po hodině a půl jsme se
autobusy přesunuli do druhého tábora, vybudovaného později.
Tábor Birkenau (Březinka) byl obrovský. Atmosféru místa dokresloval západ
slunce a chlad přicházející s večerem. V zadní části tábora je
umístěno pietní místo s deskami v národních jazycích obětí, které
těmito krutými místy prošly – nedaleko míst, kde kdysi stály spalovací
pece. Zpět jsme se ubírali každý ponořen do svých myšlenek….
Z názorů žáků:
„Byl příšerný pocit představit si, co tam vězni zažívali a jak byli
dozorci precizní v tom, co jim dělali. Je děsivé, jak dlouho to dokázali
udržet v tajnosti.“
„Nejhorší zážitek pro mne bylo, když jsem viděla v proskleném stole
malé dětské oblečení, které mohlo patřit dítěti ve věku zhruba 2 –
3 let. Hrozné na tom bylo, že když se nad tím člověk zamyslel, tak to
oblečení tam bylo dané, protože ho tomu dítěti vzali, když šlo do
plynové komory.“
„Děsivé byly jejich podmínky – jejich jídlo byla jen směs věcí,
které se venku našly, z toho měli časté průjmy. Přeli se o misky. Kdo
neměl misku, ten přišel o jídlo. Po příjezdu rovnou odvedli děti,
těhotné ženy, nemohoucí, atd. do plynových komor, kde jich v jeden den
zemřelo asi 2000.“
„Nejhorší zážitek byl při pohledu na vitrínu plnou dětských bot,
kufříků a kontejner plný misek. Podmínky v jakých v táboře žili, byly
velice hrozné. Do plynových komor, ve kterých jsme se byli podívat, vodili
lidi po roztřízení. Nejčastěji je třídil doktor, který po roztřízení
na nich dělal nejrůznější pokusy. Po prohlídce prvního tábora, jsme se
přesunuli do druhé části prohlídky, do tábora „Březinka“, kde to
naplnilo moji představu o koncentračním táboře.“
Ivana Šlosarová, Miroslava Horká, Sabina Hanáková
