Škola v přírodě VI. A, B Jedovnice





Poslední týden v květnu strávili žáci 6. A, B na Škole v přírodě v ATC Jedovnice u rybníku Olšovec. Vybaveni dobrou náladou a zásobami z domu jsme se v pondělí 27. května v 9 hodin ráno vydali plni očekávání na cestu. Cesta tam rychle utekla, ale některé děti stihly i tak sníst řízky od maminky ještě v autobuse. V kempu se s námi počítalo, hned po příjezdu jsme se mohli ubytovat, s rozdělením do chatek také nebyl žádný problém, a proto jsme se rychle vybalili a hurá na oběd. Po odpoledním klidu jsme vyrazili poznávat okolí našeho přechodného bydliště. Cíl byl jasný – obejít rybník Olšovec. Čtyřkilometrovou trasu jsme si zpříjemnili krásnými pohledy do přírody a různými hrami. Na druhém břehu jsme se náhodou potkali s žáky 3. B a 4. třídy naší školy, kteří byli v Jedovnicích na Škole v přírodě v ten stejný termín také. Spokojení a lehce unavení jsme se vrátili zpátky do kempu. Po večeři nás čekalo rozlosování do skupin, ve kterých jsme museli po celou dobu pobytu společně plnit různé úkoly, soutěže a pracovní listy z jednotlivých předmětů, které si nachystaly paní učitelky. S napětím jsme čekali, jakého spoluhráče nám los přidělí! Každá skupina si poté vymyslela svůj název a vybrala barvu týmu. Pořadí volby barvy jsme si museli „vyběhat“, byl to první týmový úkol – skupina, která jako první najde a seřadí číslice od 1 do 21, má právo první volby atd. Druhým pondělním úkolem bylo vypracovat společně pracovní list ze zeměpisu – najít GPS souřadnice Jedovnic, určit jejich zeměpisnou šířku a délku a umístit je do mapy ČR společně s Brnem a Prahou. A potom už jsme měli osobní volno, které jsme povětšinou kvůli dešti trávili v chatkách.

Úterní ráno nás přivítalo zataženou oblohou, ale i tak jsme se vydali na výlet do Rudice, do bývalého kaolinového dolu. Toto místo je svým vzhledem výjimečné a atraktivní a stálo zato ho vidět. Několikrát bylo použito i jako místo pro filmové kulisy. Počasí nám přálo, pršet začalo, až po našem návratu do kempu. Déšť neustal ani odpoledne, naštěstí jsme měli k dispozici jídelnu kempu, ve které probíhala odpoledne výuka formou soutěže AZ kvíz. Zábavný pro nás byl způsob přihlašování – člen skupiny, který byl na řadě s odpovědí a věděl odpověď na zadanou otázku, musel co nejrychleji zapálit svíčku. Začít odpovídat mohl, až když svíčka hořela, takže tato soutěž nebyla pouze vědomostní, jak ji známe z televize, ale důležitá u ní byla také zručnost. Po AZ kvízu následovala soutěž o nejlepšího řečníka – každý žák ve skupině měl za úkol mluvit bez přípravy 2 minuty na vylosované téma. Časy jednotlivců se sčítaly a na konci se vypočítal průměrný čas mluvení ve skupině. Po večeři následovala módní přehlídka. Jednotlivé skupiny dostaly za úkol vybrat ze svých řad modelku mužského pohlaví, obléci ji ze svých zdrojů do zajímavých modelů, nacvičit s ní choreografii pro přehlídku na molu, které nahradil chodník v kempu, a vymyslet vtipný a zajímavý komentář k přehlídce jejich modelu. Kritériem hodnocení byl nejen vzhled a chování „modelky“, ale i úroveň komentáře. Po přehlídce následovalo osobní volno, hygiena, večerka a posilující spánek.

Třetí den pobytu bývá krizový, i my jsme už na sobě cítili únavu, proto se paní učitelky rozhodly, že nás je potřeba po snídani probudit. Vydali jsme se ve sportovní obuvi do blízkého lesa, kde nás již čekalo připravené hrací pole na „živé“ Člověče, nezlob se. Pravidla byla podobná jako při stolní hře – každé družstvo vybíhalo ze svého domečku, jednotlivci mohli vyběhnout na dráhu, až potom, co jim na kostce padla šestka. Jejich úkolem bylo doběhnout zpátky do domečku tak rychle, aby je neměl možnost vyhodit hráč z jiného družstva, který běžel na dráze také. V tom případě by se vyřazený hráč musel vrátit zpátky do domečku a počkat, než na něj vyjde znovu řada, aby okruh oběhl. Netradiční pro nás bylo běhání v lese, v nerovném terénu, ale byla to veliká zábava. Plni energie jsme po návratu do kempu vypracovali pracovní list z matematiky. Po obědě jsme se vydali na výlet do jeskyně Výpustek a na prohlídku poutního kostela ve Křtinách. Jeskyně Výpustek je zajímavá tím, že nemá skoro žádnou krápníkovou výzdobu a že se v ní během druhé světové války montovala německá letadla a po druhé světové válce zde byl vybudován protiatomový kryt. Mohli jsme si zde koupit i suvenýry na památku. Večer jsme v kempu hráli míčové hry a panovala zde super nálada.

Ve čtvrtek dopoledne jsme se učili v přírodě. V lese jsme si zopakovali ve skupinách anglická slovíčka formou Tiché pošty a předváděli různé profese a používali přitom mluvu typickou pro dané povolání. Cestou tam i zpět jsme hráli různé hry, cesta byla po dešti trošku bahnitá, někteří se v kalužinách i celí namočili, ale o to větší byla zábava. Po obědě nás čekal pěší výlet z Jedovnic do Rudice přes Rudické propadání. Vody Jedovnického potoka se zde propadají do hloubky 90 m, nalézá se zde tedy jeden z nejvyšších vodopádů v ČR. Zajímavá pro nás byla i exkurze Větrného mlýna v Rudici se speleologickou expozicí. Po návratu do kempu, jsme si rádi odpočinuli. Po večeři následovalo vyhodnocení práce ve skupinkách, oceněny byly i individuální úspěchy, např. nejčistotnější chatka, dobré skutky, … apod. Poslední večer našeho pobytu nás čekala i noční hra. Bylo třeba mít velkou odvahu zúčastnit se. Byli jsme rozděleni na kluky a holky. Jako první šli na řadu kluci, jejich úkolem bylo najít v lese místo označené svítícími svíčkami ve sklenicích, aniž by je cestou chytily holky, které je naháněly a sbíraly jejich skalpy ve formě stužky. Kdo byl chycen, vracel se na výchozí bod, kde získal novou stužku, bez které se nemohl vydat znovu na cestu. Po úspěšném nalezení se skupiny vyměnily. Za odměnu jsme získali svítící náramky, které nám osvětlily a zpříjemnily cestu zpátky do chatek.

Poslední noc na ŠvP jsme si náležitě užili. Navštěvovali jsme své kamarády, proto není divu, že jsme se vrátili zpátky domů unavení, ale plní dojmů a zážitků. Úklid chatek probíhal bez problémů, i když se skoro nikomu domů nechtělo. Všichni jsme odjížděli domů s nadějí a přáním, že bychom si stejnou Školu v přírodě rádi zopakovali i příští rok.

Žáci 6. A, B, Mgr. Miroslava Horká, Mgr. Hana Gasparicsová